Oslavy 100. výročí objevu kosmického záření

Vítejte na stránkách věnovaným oslavám 
100. výročí objevu kosmického záření

Akce proběhla pod záštitou Petra Jakubce, radního Ústeckého kraje pro školství, mládež 
a sport.

V této souvislosti pořadali Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Muzeum města Ústí nad Labem, Český hydrometeorologický ústav v Ústí nad Labem a Státní úřad pro jadernou bezpečnost řadu akcí, které připomněly veřejnosti jak tento významný objev a jeho objevitele, tak roli, kterou v dějinách vědy sehrálo město Ústí nad Labem.

Harmonogram akcí

Jak to všechno proběhlo - přehledový článek

Kosmické záření - rok 101

Výstava na ústecké pobočce Českého hydrometeorologického ústavu. Akce shrnuje události loňského roku textem i fotografií.

Historické údaje

Victor Franz Hess a lety balónem

Letos je tomu přesně 100 let, kdy Victor Franz Hess zahájil své plavby balónem. Nebylo tomu však kvůli cestování, ale v zájmu vědy. Tehdy mu bylo 29 let, pracoval jako asistent na institutu pro výzkum radioaktivity vídeňské Akademie věd a v dubnu 1912 začal s praktickým měřením zemské radioaktivity. Na své první balónové lety se vydával z Vídně; párkrát se dostal až k Brnu a jednou až do Sadové na Královéhradecku. Nicméně Hess však plánoval měření ve velkých výškách, pro které Vídeň nevyhovovala - potřeboval lepší balón a jiné prostředí, a tak hledal nové startovní místo.

Aussig an der Elbe

Tím místem bylo Ústí nad Labem, nedaleko nějž sídlil Německý vzduchoplavecký spolek v Čechách (se sídlem v Teplicích-Šanově), který mu poskytl balón Böhmen. Ten byl navíc plněn vodíkem (oproti svítiplynu), který se taktéž vyráběl nedaleko, a to v tehdejším Rakouském spolku pro chemickou a hutní výrobu Ústí nad Labem. A v neposlední řadě Hessovi vyhovovalo členité okolí města.

Startovalo se tedy 7. srpna 1912 v 6:12 v místě mezi Ústím a Chabařovicemi. Balon začal stoupat až do výšky 5350 m a přistál 50 km od Berlína. Během Hessových měření v různých výškách letu ale i po přistání balonu došel vědec k závěru, že se vzdáleností od povrchu zemského intenzita záření roste a tudíž že záření není původu zemského a jeho jediným možným zdrojem je vesmír. Definitivně tím potvrdil existencí záření, které sám pojmenoval kosmické. Hessův objev měl zásadní význam pro další rozvoj fyziky elementárních částic. V roce 1936 získal Victor Franz Hess za svůj objev Nobelovu cenu za fyziku.